Co je osobnostní a sociální výchova

OSV zacílená

Osobnostní a sociální výchova je výchova ve škole, tj. záměrná činnost učitelů, která směřuje k přesným a konkrétním výchovným cílům. Obecná témata OSV dokáže zformulovat téměř každý (Sebepoznání, Komunikace, Spolupráce, Etické jednání). Formulace konkrétních a dosažitelných cílů v OSV nám však často činí velké problémy.

Obtíže s formulací cílů OSV jsou pochopitelné, protože vyžadují znalost jednotlivých témat i metod OSV. Vyžadují i schopnost přizpůsobovat témata konkrétním žákům, jejich potřebám a aktuálním vztahům ve třídě. Situace je o to náročnější, ze OSV usiluje o provázející přístup (viz výše). Znamená to, že chceme, aby to byl nakonec konkrétní žák, kdo si zformuluje, vybere či upřesní konečný cíl, ke kterému chce dospět.

To ale nic nemění na tom, že si v OSV cíle stanovovat chceme. Některé cíle si můžeme formulovat sami podle tematických okruhů OSV. Jiné cíle můžeme určovat čistě na základě objednávky a potřeb žáků. Cíle jsou vždy oporou nejen pro nás, ale vytvářejí i rámec pro žáky, ve kterém si mohou svůj cíl více či méně „došít na míru“.

Z časového hlediska rozlišujeme v OSV dva typy cílů:

  1. Krátkodobé cíle – obvykle trénink konkrétní dovednosti.
  2. Dlouhodobé cíle – obvykle změna v jednání nebo postojích žáků.
Příklady krátkodobých cílů OSV:
  • Žák si vyzkouší řešení modelového konfliktu a uvede, k jakým důsledkům jeho řešení vedlo, jak je s tímto řešením spokojen. Pojmenuje, co se pokusí přenést do vlastní praxe.
  • Žák si vyzkouší tři relaxační postupy a popíše, jak mu vyhovovaly. Sdělí, zda by některý z těchto postupů chtěl cvičit dlouhodobě, případně si vytvoří vlastní „tréninkový plán“.
  • Po stmelovacím kurzu si žáci společně zformulují základní pravidla chování ve třídě a seřadí je podle toho, za jak důležitá je považují. Poté v modelových situacích předvedou, jak se tato pravidla projevují v chování.
Příklady dlouhodobých cílů OSV:
  • Žák bude oslovovat své spolužáky křestním jménem nebo vyžádanou přezdívkou.
  • Když se žákovi nelíbí chování spolužáka, nepoužije ponižující (agresivní) výrazy, ale popisnou sociální zpětnou vazbu („Mám vztek, když mi místo Petře říkáš Petříčku.“)
  • Žák pozná, kdy někdo ve skupině porušuje dohodnutá pravidla chování a upozorní na to neagresivním způsobem.
© Projekt Odyssea, z. s.